Skleník umožní vytvoření optimálních vegetačních podmínek pro přirychlování rostlin na podzim a brzy na jaře. Je nutno zajistit optimální teplotu, světlo a vlhkost.

Menší skleníky mají být univerzálně použitelné. V květináčích lze přechovávat a přirychlovat pokojové květiny, ve volné půdě papriky, feferonky, chilli papričky, teplomilné okurky a rajčata, ale i raný hlávkový salát, kedlubny, ředkvičky a skleník lez použít i pro jarní předpěstování sazenic a letniček. Ne trhu je mnoho malých a větších skleníků z hliníkových profilů i ze dřeva. Prodávají se rozložené v jednotlivých dílech a s přesnými plánky i návodem na sestavení. Lze si i postavit skleník svépomocí.

Tip: Jak se zbavit myší

Umístění skleníku

Skleník by měl mít co největší oslunění v průběhu dne i možnost připojení k vodovodu, k elektrické síti i k rozvodu tepla. Je třeba pamatovat na odvádění dešťové vody z okapů a pamatovat na co nejmenší vystavení větru působícímu velké tepelné ztráty. V případě fóliovníku na fóliovém krytu vznikají velké škody. Původní zeminu pro skleník vždy upravujeme. Vybranému místu má odpovídat i typ skleníku. Sedlový skleník je nejvhodnější s hřebenem na ose sever-jih a podélný směr západ-východ vyhovuje osvětlením pultovému skleníku, obvykle přistavenému ke zdi budovy.

Tvar skleníku

Dvoustranný skleník mívá sedlovou střechu se sklonem 27 až 30 stupňů. Jednostranný se dělá se střechou pultovou. Skleník může stát na úrovni terénu, anebo částečně zapuštěný pod úroveň terénu. Podle způsobu pěstování rostlin lze postavit skleník s volnou pěstební půdou, nebo stolový skleník pro pěstování v květináčích. V uzavřeném a nezastíněném větraném skleníku může vystoupit teplota nad 40 °C. stupňů, proto je nutné větrání a stínění. Plodová zelenina se sází na jižní straně a zadní uzavřená stěna skleníku proti dveřím se hodí pro popínavé okurky. Na stůl nebo lavici dáváme květiny požadující teplo a světlo, menší květiny dáme na nástěnné police do polostínu a pod stůl dáme rostliny s ozdobným listem.

Konstrukce skleníků

Konstrukce skleníků má být pevná, lehká, s malými průřezy materiálu a stěny mají propouštět maximum přirozeného světla. Nosná konstrukce se svařuje a montují se ocelové profily. Používají se plnostěnné profily a příhradové konstrukce. U větších skleníků se konstrukce dělí na vlastní nosnou konstrukci a konstrukci pro zasklení. Kombinované skleníky mají hlavní nosnou konstrukci z oceli a příčle ze dřeva nebo hliníku. Použijte tyčové prvky malých průřezů. Dřevěné skleníky se dělají ze smrkového, borového a modřínového řeziva. Základem jsou dřevěné příčle od 35/46 mm do 38/58 mm. Hliníkové profily jsou lehké a snadno stavitelné. Betonové a železobetonové konstrukce skleníků jsou trvanlivé, tlusté profily ale snižují prosvětlení a možnost rekonstrukce.

Základ konstrukce

Podezdívku přizpůsobíme velikosti a hmotnosti skleníku. Pro menší stavby z betonu, směsi 1 dílu cementu, 3 dílů písku a 5 dílů štěrku. Mezi bednění asi 200 mm široké a 300 až 400 mm hluboké, zapuštěné ve výkopu v zemi lijeme řidší beton, kam před ztuhnutím osadíme díly upevňující konstrukci. U dřevěných konstrukcí je použitelný trámový základ s vydlabanými otvory pro příčle a kostru skleníku, který je připevněný na rovném betonovém podkladu.

Nátěry konstrukcí

Kovové konstrukce se po odstranění rzi opatřují podkladovými nátěry, základní barvou na konstrukce a pak syntetickými barvami. Pro nátěry hliníku jsou speciální základní nátěry. Nátěry se musí čas od času obnovovat. Dřevěné konstrukce se impregnují venkovní napouštěcí fermeží a dalšími barevnými nátěry nebo transparentním lakem.

Oplášťování skleníku

Používá se lité či surové sklo v šířce 500, 550, 600 mm a v délce 1 500 až 2 000 mm. Sklo Helios je ploché tažené sklo tloušťky 4 mm, hladké na obou stranách, průhledné, propouštějící 90 % světelných a 30 % tepelných paprsků. Méně se znečišťuje kouřem a popílkem než surové sklo a používá se ke krytí svislých stěn skleníků i oken pařenišť. Determální sklo je tloušťka 4 až 5 mm a propouští 82 % světelných paprsků. Je tažené a chemicky upravené.